Břeclav

Město se nachází v jižní části Jihomoravského kraje u hranic se Slovenskou republikou a Rakouskem. Leží na řece Dyji v povodí řeky Moravy, která představuje historickou rozvojovou (dopravní) osu osídlení Moravy, související s výhodnou polohou širšího území mezi Baltem a Jadranem. Strategický význam řeky Moravy dokládá její uvažované využití pro plavební spojení Labe–Odra–Dunaj. Břeclav nabízí svým občanům i návštěvníkům ideální podmínky pro aktivní odpočinek. Velkou devizou města je blízkost komplexu lužních lesů, které na mnoha místech pronikají až do jeho zastavěné části. Středem města protéká řeka Dyje, která je, stejně jako vodní plochy v okolí, vyhledávaným cílem rybářů.


Lužní les

Lužní lesy v okolí Břeclavi jsou součástí komplexu lužní krajiny, která se rozkládá na ploše větší jak 9 000 ha od Novomlýnských nádrží přes soutok řek Moravy a Dyje až po Hodonín. Jedná se tak o největší komplex ve střední Evropě a z hlediska druhové pestrosti rostlinných a živočišných druhů také o nejcennější území v České republice. Lužní lesy jsou protkány řadou vodních ploch, kanálů a pozůstatků říčních ramen řeky Dyje, která se v minulosti před provedenými vodohospodářskými úpravami v okolí Břeclavi větvila do několika ramen a neměla tak jedno koryto, jak známe dnes. Lužní lesy jsou velice závislé na vodě a vyznačují se tak výraznou vysokou hladinou spodních vod, která v průběhu roku může výrazně kolísat.

V místech s vysokou hladinou spodní vody (více podmáčené) se nachází tzv. měkký luh, který najdeme nejen podél vodních toků, ale především ve sníženinách, které bývají pravidelně a po různě dlouhou dobu zaplavovány. Svůj název dostal měkký luh podle tvrdosti (či spíše měkkosti) dřeva. Rostou zde dřeviny s rychlými přírůsty - keřovité i stromovité vrby, topoly a olše. Těmto druhům zamokření nejenom nevadí, ale mnohdy jej přímo vyžadují. Vrba bílá dokáže například přežít i na místech zatopených téměř celý rok.

Naopak tvrdý luh najdeme na místech s nižší hladinou spodní vody (méně podmáčené). Nejtypičtějším a nejimpozantnějším zastoupeným druhem je dub letní, který dosahuj výšky až 35 metrů a může se dožívat i několika stovek let. Dalšími představiteli tvrdého luhu jsou jilmy, jasany, javory, méně také lípa a habr. Významným zástupcem tvrdého luhu je jasan úzkolistý, mající zde svou severní hranici rozšíření. Pro tvrdý luh je typické bylinné patro, které ve zdejších lesích tvoří na jaře mnohdy souvislé barevné koberce. Na jaře zde rozkvétají dymnivky, sněženky, sasanky, orseje, violky, křivatce a v některých místech se celé rozsáhlé plochy zelenají porostem česneku medvědího, který svou intenzivní vůní dokáže provonět celý les. Pro mnohé břeclaváky je tato léčivá rostlina jarním zpestřením jídelníčku, kdy čerstvě nasekané listy se dávají do pomazánek, salátů, polévek nebo se používají místo listů špenátů. Řada lidí si jej také uchovává najemno nasekaný v oleji pro zpestření těstovinových salátů v průběhu celého roku.

Česnek medvědí
(Allium ursinum)

Je vytrvalá, asi 10-45 cm vysoká bylina s podzemní cibulí. Cibule je podlouhlá, asi 4-6 cm dlouhá a 1-2 cm tlustá, obalné šupiny jsou bělavé až žlutavé, síťnatě se nerozpadají. Listy jsou víceméně přízemní, řapíkaté, čepele jsou úzce eliptické až úzce vejčité, na rubu nejsou vynikle žilnaté, cca 10-20 cm dlouhé a 2-5 cm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o lichookolík (stažený šroubel), který je polokulovitý, celkem řídký, obsahuje asi 10-20 květů, pacibulky chybí. Květenství je podepřeno dvouklaným toulcem, který je kratší než stopky květů. Okvětní lístky jsou cca 10 mm dlouhé a 2 mm široké, bílé. Plodem je tobolka.