Ladná

Území, na kterém se obec nachází, bylo osídleno již v pravěku potvrzují to archeologické nálezy. Přímo z území obce pochází kostrový hrob kultury se zvoncovitými poháry, žárový hrob lužické kultury a četnější nálezy kultury únětické. Ty napovídají, že zde bylo na počátku doby bronzové rozsáhlejší sídliště. Ve trati "Kerchovy" bylo zjištěno sídliště z doby římské, v mlýnském náhonu byly získány doklady o osídlení z doby kultury laténské a staroslovanské. Obec Ladná vznikla ve středověku německou kolonizací krátce před rokem 1220, pravděpodobně v souvislosti se založením Podivína. O obci nalezneme první zmínky v listinách již z roku 1271, kdy se psal Oldřich z Reinprechtstorfu. Pravděpodobně již tehdy zde existoval hrádek.


Ladenská strouha

Drobný vodní tok Ladenská strouha se nazývá upravený vodní tok, který byl v minulosti pravděpodobně jedním z říčních koryt říčky Trkmanky. Protéká obcí Podivín a Ladná a ve Staré Břeclavi je zaústěna do řeky Dyje. Správcem vodního toku je Povodí Moravy. V nejbližší době mají proběhnout práce na vyčištění strouhy od Ladné po konec Podivína, které by měly být ukončeny do poloviny roku 2022. Práce mají spočívat především v odstranění nánosů z koryta, kdy částečně zanesené koryto bude opět prohloubeno a může tak o to více vysušovat okolní krajinu, která dlouhodobě trpí nedostatkem vody. Strouha je v celém svém úseku upraveným vodním tokem (napřímeným a zahloubeným), a plní tak především funkci odvodňovací. Ještě v minulosti, než byly v Podivíně a v Ladné vybudovány čistírny odpadních vod, tak veškeré odpadní vody z domácností a průmyslu končily v tomto toku. Přes svůj stav je strouha životním prostorem pro chráněné druhy živočichů jako je ropucha obecná, skokan zelený, užovka obojková a také bobr evropský. Pobytové známky bobra, ať už se jedná o okusy nebo dokonce bobří hráze, jsou občas na Ladenské strouze pozorovány. Je tak možné, že díky bobrovi, kterému se přezdívá revitalizátor krajiny se podaří odvodňování krajiny stavbou hrází omezit.

Bobr evropský
(Castor fiber)

jsou vodní hlodavci, poslední žijící zástupci čeledi bobrovitých. Vyskytují se v Severní Americe, Evropě a Asii. Žijí v blízkosti vod, kde si z pokácených stromů, větví a hlíny budují bobří hráze a bobří hrady, ve kterých mají své hnízdo. Po kapybaře jsou to největší hlodavci vážící běžně až 25 kg. Bobři mají mohutný plochý ocas, obsahující tuky a oleje, potřebné pro přežití v chladném období roku. Ve svém ocase o délce 45 a šířce až 15 cm mají tukové zásoby, které jim umožňují přečkat zimu s menším množstvím potravy a mrazivými dny.

Bobrovi nejvíce vyhovuje hlubší stojatá a pomalu tekoucí voda, a pokud ji nenajde, dokáže si ji stavbou hrází vytvořit. Zároveň si tak zajistí, aby svůj vchod do nory měl ukrytý pod vodou. Bobr evropský byl v minulosti u nás vyhuben a teprve až od 80. let 20. stol. se začíná nově objevovat na jižní Moravě, odkud se k nám dostal z Rakouska, kde byl nově vysazen. Bobr patří mezi naše největší hlodavce dorůstající až 30 kg a i s ocasem může měřit až 140 cm. Větším hlodavcem je už jen jihoamerická kapybara. Jeho tělo je skvěte přizpůsobeno k životu ve vodě. Díky uzavíratelným nozdrám a uším se může bez obav potápět. Pod vodou může plavat i s otevřenýma očima, protože je má chráněny průhledným víčkem, tzv. mžurkou. Pod vodou dokáže vydržet až 5 minut, což mu stačí k tomu, aby uplaval až 750 m.